Na Rudém náměstí v Mauzoleu ve skleněné rakvi mají Rusové vystaveného svého vůdce revoluce Uljanova alias Lenina. Problém je v tom, že tento ruský revolucionář byl (kromě jiného) zakladatelem prvních koncentračních táborů na světě a velkým příznivcem rudého teroru. Takže někdo (zejména Rusové) může mít oprávněně pocit, že se vlastně jedná o ostatky masového vraha.
Lenin byl učitelem Stalina, který ho jako další hrůzovládce následoval. Stalin nedlouho před smrtí provedl poslední krutou čistku v ÚV SSSR. Do ústředního výboru tak nastoupil i jeden mladý stalinův přívrženec. Jmenoval se Brežněv. Za Brežněva pak působil v NDR (bývalé východní Německo) neznámý mladý důstojník KGB Putin. Pro změnu přívrženec Brežněva.
Pokud se nad tím chvíli zamyslíte, spatříte nepřetržitou linii ruských hrůzovládců, kteří si názor, jak vytvořit absolutní moc, navzájem předávají. Mimo jiné to vysvětluje, proč Putin neváhal obnovit symboly SSSR a Stalinovi zločiny mu nijak zvlášť nevadí. Postupuje ve šlépějích svých vzorů Stalina a Brežněva, protože si myslí, že své zemi prospěje nejvíc tím, když jí bude vládnout železnou pěstí a co nejvíc jí zvětší. I za cenu nezměrného utrpení, válek a spousty mrtvých. To všechno dělá hlavně proto, aby naplnil svojí nekonečnou osobní ambici.
Myslím, že dokud Rusové budou vystavovat celému světu na odiv mrtvolu masového vraha na náměstí, nemohou dojít k žádné skutečné katarzi svých pohnutých moderních dějin. A tím se od prožitých utrpení nebudou mít šanci nikdy osvobodit. Dokud nepochopí toto základní ponaučení, budou nuceni žít v zotročení dalšími tyrany. Budou muset strpět všechno, co si jejich špatní vládci usmyslí.
Dovětek: v Československu po vzoru stalinského SSSR nabalzamovali tělo českého masového vraha Gottwalda. Komunisté ho vystavovali v Národním památníku na Vítkově v letech 1953 – 1962. Naštěstí tam nevydržel moc dlouho. Zkazil se jim. Měli jsme štěstí. Ve stejném roce (1962) byl odstřelený Stalinův pomník v Praze. Postavený v roce 1955. Pouhý rok před Chruščovovým projevem o Stalinově kultu osobnosti. Myslím, že jakmile se Češi a Slováci zbavili strašáka v podobě vystavené mrtvoly Gottwalda a kamenného Stalina, tak teprve potom mohla začít cesta k nápravě. V československé případě to začalo amnestií prezidenta Novotného a skončilo událostmi Pražského jara 1968. Potom nás tvrdě zasáhla Brežněvovská invaze a sovětská okupace.
